Kde jste pane prezidente?

Naše země nevzkvétá. Tyhle slova by se daly na dnešní situaci asi velmi dobře aplikovat. Ale tentokrát to určitě není jen naše republika, která má problémy. Celá Evropa je v situaci, ve které se už hodně dlouho nenacházela.

Válka na Ukrajině, vysoká inflace, kolísající ceny pohonných hmot. Nemá cenu to rozvádět, mluví se o tom všude. Hrozná je ta nejistota, když pořád slyšíte, že se na vás řítí krize a vy vlastně proti tomu nemůžete nic moc dělat, protože jde o záležitosti, které už jsou mimo kompetence běžného občana. Respektive můžete omezit svoji spotřebu, ale to je tak všechno. Pak už jen čekat až přijde něco, co vám vaše úspory bude požírat. Lákavá představa, co?

No a pak je tady skupina obyvatel, která je na tom ještě hůř. Matky samoživitelky, důchodci nebo i lidé, kterým vzrostla hypotéka o několik tisíc korun měsíčně. Prostě ti, kteří už teď nemají z čeho šetřit. Pro ty to celé musí být ještě horší.

A zejména druhá skupina se čím dál častěji ptá, co pro ně udělá vláda Petra Fialy. Jenže její možnosti jsou omezené. Samozřejmě nechci říkat, že vláda nic dělat nemůže. Koneckonců, je to vláda a když se rozhodne, že dá všem rodinám 100 000 Kč, které by pokryly zvýšené náklady, nikdo jí v tom nezabraní. Jenže to se asi nestane.

Andrej Babiš, přestože to byl nejlepší ministr světa, zanechal státní finance ve neutěšeném stavu. A vláda nemá na rozhazování. Ale pevně doufám, že těm nejpotřebnějším pomůže. I tak ale tahle krize bude bolet.

A znáte to sami, když si procházíte složitým obdobím, jsou to často slova útěchy, která hledáte a potřebujete. Možná vás teď napadne, jak to souvisí s tím, co prožíváme jako společnost? I my v naší republice máme osobnost, která by měla plnit funkci morální vzpruhy a lídra pro těžké časy. Prezidenta.

Prezident by měl být lídr pro těžké časy.

Jsme parlamentní demokracie (přestože se naše současná hlava státu chovala často jinak) a politiku má dělat hlavně premiér s vládou. O prezidentovi se vždycky mluvilo jako o reprezentativní a diplomatické figuře. V běžných časech (existují ještě vůbec takové?) to znamená, že může jezdit po světě, navazovat diplomatické styky, otevírat cestu českým podnikatelům nebo se účastnit schůzek mezinárodních organizací, protože „doma“ není tolik potřeba.

Jenže teď by se prezident „doma“ sakra hodil. Když sleduji Zuzanu Čaputovou (ke které ale skrývám nekritický obdiv), jak se potkává s běžnými občany, blednu závistí. Neříkám, že by Miloš Zeman měl jezdit na Rock For People a dělat ze sebe něco, co není. Ale jsou tady miliony voličů, kteří mu v poslední prezidentské volbě dali hlas, kteří mu věřili, že tady pro ně bude. Troufnu si tvrdit, že spousta z nich bude právě v oné druhé skupině (těch, kteří už nemají z čeho šetřit), na kterou blížící se krize dopadne nejvíc.

A jsem přesvědčen si, že by jim psychicky pomohlo, kdyby za nimi prezident přijel do jejich města, podal si s nimi ruku a řekl jim, že společnými silami to zvládneme. Nebo navštívil místní slavnost, fotbalový zápas nebo překvapil seniory v klubu důchodců. Prostě se choval jako člověk, kterému na jeho voličích záleží.

Bohužel Miloš Zeman tohle nedělá. Na jednu stranu rozumím tomu, že mu zdraví neslouží jako dřív, v tom případě by ale měl rezignovat na svoji funkci. Tahle země totiž prezidenta potřebuje, možná víc než kdy předtím. Na stranu druhou, Miloš Zeman tohle nedělal nikdy, když ještě mohl, jezdil po velkých městech, k lidem mluvil z pódia a kritizoval „blbou náladu“, místo toho, aby s ní něco dělal.

Miloš Zeman často o blbé náladě ve společnosti mluvil, ale nic s ní nedělal.

Naštěstí nás za pár měsíců čekají prezidentské volby a myslím, že si musíme položit otázku, jakého prezidenta vlastně potřebujeme, co by měl splňovat a jaký by měl být.

Podle mě nepotřebujeme ekonoma, který bude kritizovat státní rozpočet (myslím, že jsme takového prezidenta ani nikdy nepotřebovali) nebo politika, který bude brát prezidentské křeslo jako tu poslední metu, kterou si chce splnit a víc než kvůli lidem, bude kandidovat kvůli svému egu.

Já si hlavně přeji, aby příští prezident dostál svým slibům a abychom konečně měli prezidenta, který bude opravdu hlavou státu všem občanům, ne pouze svým voličům. Protože v dalším volebním období budeme potřebovat sjednotitele, který tu bude pro občany, ne pro sebe. Mistrů světa, kteří si mysleli, že na první místě jsou oni, jsme tu měli víc než dost. Číslovkou pak 2.

Tak co? Jaký by měl být váš prezident?